Gabriela Špalková: Co si budu pamatovat
Už je to snad pryč, doba koronavirová... Doba zavřených hranic, nouzových opatření, zákazů, příkazů, restrikcí. Testů a karantény. Co si budu pamatovat?
V této sekci si můžete přečíst příspěvky od autorů Střediska západočeských spisovatelů na téma virové pandemie, života v karanténě, za nouzového stavu, apod.
Už je to snad pryč, doba koronavirová... Doba zavřených hranic, nouzových opatření, zákazů, příkazů, restrikcí. Testů a karantény. Co si budu pamatovat?
Pan Ignác nebyl hezký muž. Dalo by se dokonce říci, že byl přímo nehezký. On to o sobě věděl. Totiž nevěděl to hned; když byl dítětem, maminka mu říkávala - můj chlapečku a můj krásný broučku. Jenže když začal chodit do školy, rychle pochopil, že krásný není a nejspíš nikdy ani nebyl. Dostal přezdívku Strašák; kluci z něho měli srandu...
"Tak co dneska uděláme s tím jídelníčkem?"
V slunečném a teplém odpoledni jsem se rozhodl na chvíli jít na nudistickou pláž na Boleváku. Nebo jinam. Jsem sám, nikdo mi doma nebrečí, ani křeček, ani morče, o kterém uvažuji, abych nebyl sám. Kromě občasných vyjížděk na kole ještě trávím čas oblíbeným krmením nutrií u řeky. Je to stereotyp. A občas zajdu někam na procházku, k vodě. Někdy...
"Tak já letím! Peníze mám, klíče mám," moje sestra pobíhala rozčileně po předsíni. "Roušku mám, i když už je to jen do tramvaje," zasmála se, když si upravovala naposledy účes. "Ale pěšky se mi tam jít nechce! Díky, že tu počkáš, když Pepa nemůže."
No, já bych ještě na mysli neklesal," prohlásil trochu otráveně Ctirad. "Není důvod. Dobytek ve stáji spokojeně přežvykuje, úroda vypadá taky slibně, asi i švestky budou, nepomrzlo, děti se rodí, palisády jsme nedávno opravili a my tu už tři dny kecáme a žvaníme. A nic. Vlastně není co řešit. Já bych šel domů."
Ráno. Sedm hodin letního času. Ač jaro, tuhý mráz. Byť bleděmodré nebe a poněkud až zářivě bílé slunce. Kočičí zlato. Nedočkavá meruňka na zahradě pláče hnědočernými slzami. Růžovooražová letos nebude. Zůstane jen zelená. Zato moudré jabloně a hrušně, ale také duby, jilmy i olše vyčkávají. Až zahučí hrom, obalí se strom. Hrom? Zatím se nijak...
Ono je vždy vše - nakonec - jinak; a kdyby dul 20. října 1891 západní vítr, v knihovnách dnes najdete cestopis (či, chcete-li, letospis) Z Prahy do Moskvy v balónu. Jenže o půlnoci na 21. října v roce Jubilejní výstavy se zdvihl vítr od jihu a výsledkem následného zážitku skupiny nadšenců je Vilímkova knížka Z Prahy k ...
"Tak co, jak to dneska šlo?" optala jsem se. Synek zvolna vcházel do pokoje, on-line výuka skončila. "Velký špatný," odtušil. "Špatně jsem zapojil mikrofon a vypadával. Přišel jsem na to. Ale až na konci hodiny." Sáhl pod poklop pro buchtu.
Covid - 19
Testuje náš strach
Z druhých
Jako bychom
Se neměli nejvíc bát
Sebe sami