"To jsem se zase dneska vyznamenala," prohlásila jsem jednoho pozdního večera, když děti po zdánlivě nekonečném dni usnuly. "Stává se ze mě hysterická matka," řekla jsem zdrceně své drahé polovičce a zhroutila se na gauč.
Fejetony a sloupky
Už když jsem kývla Bongovi na to, že budu pro kamarády oldskauty mluvit o psaní, věděla jsem, že je to pro mě nelehký úkol. Neumím moc dobře mluvit před fórem, navíc o věci, kterou považuju za velice niternou. Literáti často bývají introverti, jen v tom svém psaní se obnažují.
Čtyřikrát dva je osm a plus jeden je devět. Devět lidí! Mám snad psát stařenky a starci? Seniorky a senioři? Dědci a báby? Prarodiče? Rodiče? A k tomu pět obytných domů, z nichž dva z nich jsou součástí velkých statků, u kterých nechybí zbytky stájí, velkých stodol, rozlehlé dvory a velká zahrada. Tři domy pak jsou jen domky či bývalé...
Chřipka se nejlépe léčí na horách, a sice lyžováním.
Moudrých starců zase tolik není. Je jich rozhodně míň než blbejch dědků. To je jasné a neoddiskutovatelné. Moudrého starce poznáte podle následujících znaků.
Na počátku letošní koronavirové krize jsme si připomínali třicáté výročí památného projevu Václava Havla před americkým Kongresem. Méně již byl zmiňován následný koncert na počest čerstvě zvoleného československého prezidenta v newyorské katedrále. Především jemu však patřila někdejší aktuální Poznámka Josefa Koenigsmarka.