Peggy Kýrová: Jak se léčí chřipka (Čtení ze šuplíku)

Chřipka se nejlépe léčí na horách, a sice lyžováním.

Když to není ani na neschopenku, ani na chození do práce, je nejlepší jet lyžovat. Buď nás to vyléčí, nebo odrovná.

Teple se oblékneme, obzvláště krk ať je dobře zabalený. Oblečení, které nás dostatečně hřálo před pěti deseti lety (zejména bylo-li sluníčko), nás nemusí dostatečně hřát tentokrát, pokud sluníčko nesvítí a pokud nehodláme do kopce šlapat po svých. Hlavně nezapomeňme dostatek kapesníků!

Cestou v autobuse s lyžařským kurzem, který dnes končí karnevalem, je vhodné vypít si kafe s rumem, ideálně bez toho kafe.

Po příjezdu na místo určení si zapneme bundu, omotáme kolem krku na několikrát šálu, narazíme si čepici, a pokud nám koukají uši, přikryjeme je pořádně chlupatými klapkami. Na čepici možno narazit též sobí parůžky, které nám zapůjčí vedoucí lyžařského kurzu.

Na závěr si nasadíme lyžařské brýle. Tento vynález nejen že chrání oči proti případnému horskému sluníčku a proti větru, ale bezpečně zahřeje i ten kousíček čela, který kouká zpod čepice, a část tváří (mám na mysli samozřejmě staré poctivé lyžařské brýle s molitanem okolo, vyráběné ještě v Okule Nýrsko).

Lyžování se nezapomíná, netřeba se bát. A pokud občas chodíme bruslit (bruslit a ne se jen klouzat), tak je to úplně "v cajku", protože lyže jsou vlastně jenom takové ohromně zvětšené brusle. Výhodou případného pádu na lyžích je potom fakt, že sníh bývá měkčí než led.

Zjištění, že už i v Krušných horách uměle zasněžují, nás přivádí na myšlenku, že na tom globálním oteplování asi něco bude.

Fronty na vlek dříve považované za prudu a ztrátu drahocenného času jeví se nyní velice užitečnými, neb se tam lyžař může pořádně vysmrkat. Podrobný návod: stáhneme lyžařskou rukavici (pokud možno tu, ve které nemáme zastrčenou permici na vlek), rozepneme kapsu bundy, zvedneme upadlou lyžařskou rukavici, vytáhneme úhledně složený kapesník, popojedeme ve frontě směrem k vleku, roztáhneme kapesník, důkladně se vysmrkáme, kapesník složíme, zastrčíme do kapsy, popojedeme ve frontě směrem k vleku, kapsu s kapesníkem zapneme a navlečeme si zase lyžařskou rukavici. Vyjde to časově tak akorát. Pakliže před námi náhodou není žádná fronta, je vhodné pokusit se zvládnout tento postup při jízdě na vleku, ovšem bez padání rukavice. Škoda ztrácet nahoře na kopci zbytečně čas. Nos ovšem potřebujeme mít čistý, protože při lokání studeného vzduchu pusou by celý léčebný proces byl poněkud kontraproduktivní.

Při dodržování uvedených zásad již v průběhu dopoledne zcela ustoupí kašel a začnou se ztrácet i opary, protože ty bestie prostě nesnáší zimu. Na obědě se zdržme jen nezbytně dlouhou dobu, ideální je dát si poctivý hovězí vývar a grog.

Odpoledne zjišťujeme, že hory skutečně léčí chřipku, protože i rýma začíná ustupovat, ale kupodivu neléčí nedávno naražené koleno, které o sobě teď odpoledne začíná dávat vědět.

Nejlepší jízdy jsou ty poslední.

Na zpáteční cestě autobusem si lebedíme, jak je nám dobře a že to byl skvělý nápad to lyžování a trošku nás mrzí, že v pondělí přece jen půjdeme do práce, protože takový týden doma taky není k zahození.

Leč nezoufejme. Je-li nám dobře, ono to přejde. Při návratu do města se vrací kašel a škrábání v krku, takže doma opět pijeme čaj s medem, na krk dáváme obklad, opary chladíme studenou vodou, protože ty bestie nesnáší zimu, bereme si na noc Aspirin a čekáme, jak rozhodne neděle.

Zapsáno L. P. 2018 

Rubrika: Čtení ze šuplíku, Fejeton