Pepé se znovu vrhl do boje. Bez ohledu na několik ran, z nichž některé docela slušně krvácely. Věděl, že jestli chce i dnes zvítězit, musí útočit. Znovu a znovu. Pořád. Vrhl se na otřeseného protivníka. Ne bezhlavě, Pepé byl dobře trénovaný, každá rána, kterou tomu druhému zasadil, byla promyšlená a přesně zacílená. I dnešní soupeř je dobrý...
Byl jednou jeden spisovatel jménem Čeněk a měl velmi rád svou dceru Alenku. Ona jeho. Zato nemilovala psaní a nejradši snila. Nelíbilo se jí, že jí psaní otce bere.
Irena už seděla za volantem stříbrného peugeotu, motor nastartovaný, pravou ruku na hlavici řadicí páky. No jo, to by nebyl Robert, aby se ještě jednou nepodíval. Poslední pohled do údolí mezi skalnatými štíty... Šikmé osvětlení při nízkém večerním slunci, nádherný pohled. Ale co, jde o pár vteřin...
Panu Čirůvkovi se neudělalo dobře. Začal ho bolet žaludek, játra, plíce, ledviny, záda a přestal úplně chodit. Nezbývalo než přivolat lékaře, což zařídil jeho věrný přítel pan Opěnka.
Je doba zážitková, proto se dnes kdekdo plahočí po světě za óbrsenzací, aby měl o čem vyprávět. Stejně je nejlíp doma, přemýšlí o problému Olda a otevře si druhou plzeň. Je fakt, že i na rodný hroudě člověk zažije ledacos, ale vykládejte o tom někomu, kdo byl u jezera Loch Ness a málem vyfotil tu potvoru Nessie. Takové myšlenky mu...
Filozof Bachr zasvětil svůj život úvahám o smyslu lidského bytí. Žil v zemi zvané Hermiona, jež byla dostatečně bohatá, aby si mohla dovolit platit podobné jedince, jako byl on sám. Takové, kteří z pohledu řady obyvatel nevytvářeli zdánlivě nic smysluplného pro své pracující okolí, ale jimž byl vládnoucími elitami vyjadřován veřejný respekt a úcta...
Vyhrát auto v nějaké soutěži, to chce pořádnou kliku. Anebo je to spíš nějaký podvod. Martin se vždycky klonil spíš ke druhé variantě. Osobně neznal nikoho, komu by osud takhle nehorázně přál. A tak, když se sám hlásil do televizní soutěže, v hlavní výhru, auto za milion, vážně vůbec nevěřil.
Právě jsem byla vyzvána k mikrofonu pověřeným pracovníkem našeho odborného setkání, abych přednesla svůj názor na stávající léčbu. Posluchárna obsazená do posledního místa, zraky účastníků semináře sledují moje vzedmuté bleděmodré sako, které je prozatím uprostřed ještě pevně uzavřené, možná jim ladí i moje stejnobarevná dlouhá sukně. Jakmile...
Dveře cely se otevřely. Na jejich prahu stál středně vysoký černoch s vyholenou hlavou a navlečený v oranžovém vězeňském mundúru. Rozpačitě se zubil na jejího jediného obyvatele a zároveň si prohlížel svůj nový příbytek.
Dagmar se vzbudila. Noc proběhla celkem klidně a ani Arnošt, který spal na vedlejší posteli, nechrápal tak nesnesitelně jako obvykle. Přesto se necítila nijak komfortně. Píchalo jí v zádech a levá ruka brněla od toho, jak si ji přeležela. Při představě, jak dlouho bude trvat, než se dostane do stavu, který bude trochu slučitelný s normálním...