Radovan Lovčí: Stvořitel (Čtení ze šuplíku)
Filozof Bachr zasvětil svůj život úvahám o smyslu lidského bytí. Žil v zemi zvané Hermiona, jež byla dostatečně bohatá, aby si mohla dovolit platit podobné jedince, jako byl on sám. Takové, kteří z pohledu řady obyvatel nevytvářeli zdánlivě nic smysluplného pro své pracující okolí, ale jimž byl vládnoucími elitami vyjadřován veřejný respekt a úcta a kteří svými životy navenek prokazovali, že společnost, ve které působí, je - na rozdíl od jiných - kulturně a myšlenkově vyspělá.
Bachr byl stoik. Přijímal se stejným klidem opovržení části okolí, jakož i pocty, jichž se mu občas dostávalo. Jeho filozofie měla spirituální základ. Snažila se popsat vztah člověka k jeho potenciálnímu a neviditelnému stvořiteli a zabývala se též mírou lidské svobodné vůle.
Bachr dospěl k názoru, že v materiálním světě žádná skutečná svobodná vůle neexistuje. Domníval se, že člověk je manipulován stvořitelem k tomu, aby hrál k jeho potěšení životní divadlo plné emocí, tragických i komických momentů, drama, které se stává jedinečnou podívanou pro toho, kdo jej odněkud zpovzdálí režíruje. Přirovnával lidstvo k akváriu, v němž plují rozmanité rybky, jež spolu udržují nejrůznější typy vztahů a jejichž hemžení se stává fascinujícím požitkem pro jejich chovatele.
Svým studentům s oblibou uváděl ještě jeden příklad, který souvisel s tzv. kohoutími zápasy. "Představte si," říkával svým posluchačům na univerzitě, "že jste chovatelem bojového kohouta. Kohout nic netuší o svém skutečném určení. Nechápe, co svému pánovi ve skutečnosti přináší. Jeho rozhled je úmyslně zúžen do té míry, aby rozuměl jen tomu, že má zničit a zabít svého protivníka. A také sám sebe udržet při životě, jíst, pít, věnovat se svým samičím družkám. Je tak cíleně naprogramován. A teď si představte, že kohout najednou prozře. Začne myslet. Uvědomí si, jak šíleně je manipulován. Že je jen hercem ve hře, kterou režíruje někdo jiný. Že je pouze postavou určenou k pobavení a obohacení toho, kdo sbírá zisky, o nichž kohout nemá ani tušení. A kohout náhle řekne: Ne! Vstoupí do ringu a místo toho, aby atakoval soupeře, otočí se a odkráčí. Nechce být dále manipulován. V takovém situaci žije i naše duše v tomto trojrozměrném materiálním vesmíru."
Bachr dospěl k závěru, že jedinou cestou, jak se onomu zotročení ubránit, je spáchat sebevraždu, z tohoto světa odejít a do hmotné sféry již znovu nevstupovat. To byla jeho brána ke svobodě. A protože nebyl planým mluvkou, tak poté, co tuto svou zásadní myšlenku přednesl na několika filozofických fórech a seznámil s ní vzdělanější veřejnost, šel svému okolí sám příkladem. Na černém trhu si zakoupil jed a podobně jako Sokrates odešel jednoho dne na druhý břeh, zanechav hmotnému světu jen své ztuhlé tělo a řadu spisů, jejichž byl autorem.
Příliš pozdě však zjistil, že se ve svých úvahách těžce přepočítal a že geniální tvůrce nikdy nestvoří dílo k obrazu svému, které je stejně chytré, mocné a svobodné jako On sám. Taková hra by mohla být nesmírně vzrušující a její konec skutečně nečekaný a v plném slova smyslu svobodný. Při eventuální konfrontaci otce a synů, stvořitele s jeho výtvory, by nikdy nebylo jasné, kdo nakonec ve finále zvítězí. Ale proč by měl "tvůrce za oponou" riskovat porážku či ponížení a dobrovolně se vzdávat své moci a výhod?
Brzy po příchodu na "druhou stranu" byla Bachrovi vymazána jeho paměť a byl znovu vyslán na svou původní planetu v mužském těle, do krajiny lidí žijících v pustých a suchých oblastech, kde vládl všeobecný nedostatek, řádily války a epidemie a muži si zde museli na svou obživu tvrdě vydělávat prací svých rukou, a přesto to ke slušnému životu nestačilo. Na složité úvahy o jeho smyslu a určení již nezbýval čas, jednoznačným vůdcem byl prázdný žaludek a touha přežít.
Bachr, nyní nazývaný Far-el, se časem přidal ke skupině těch, kteří chtěli nalézt lepší podmínky k životu ve vzdálené zemi zvané Hermiona. Její obyvatelé se sice snažili náporu uprchlíků z chudých krajin vzdorovat, ale nakonec jim ani jejich zbraně, ani veškerá jejich technika nepostačovaly k tomu, aby ustáli ohromný nápor mohutných lidských vln. Kvantita v dějinách opět vítězila. Lidé Far-elova typu nakonec zcela rozvrátili bohatou a zpohodlnělou Hermionu a stali se v ní novou vládnoucí třídou. Zrušili mnohé tamní zvyklosti a přinesli lidu této země především pravé duchovní učení, jež jim předtím chybělo a které hovořilo o mocném a jediném bohu - Karab-elovi. Ten na počátku věků stvořil Zemi i lidstvo a stanovil systém příkazů a zákazů, které lidé musí pod ztrátou hrdla provádět k jeho poctě.
Far-el se stal obyvatelem bývalého univerzitního komplexu, kde kdysi přednášel jistý Bachr a v němž tento také skonal svou vlastní rukou. Univerzita zde už dávno nebyla. Far-elovi lidé pokládali přílišnou učenost za škodlivou. Tolerovali jen tu, která nenarušovala Karab-elovo učení. Do této kategorie Bachrova filozofie (a nejen ona) rozhodně nepatřila. Bachrovy spisy proto skončily na hranici.
Rovněž Far-el pomáhal s jejich likvidací. Po celý život uctivě prováděl všechny rituály nařízené stvořitelem a byl mu hluboce vděčný za svůj současný úděl, který se v nejmenším nedal srovnávat s tvrdými podmínkami, v nichž se kdysi nalézal.
A stvořitel se radoval. Divadlo se mu líbilo. Nakonec se rozhodl, že v příštím životě učiní Far-ela znovu filozofem, jenž se stane protestním hlasem svého lidu a zničí neomylné Karab-elovo učení. Drama směřovalo k další zápletce...
(Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cropped-dollar-eye.jpg)
Rubrika: Čtení ze šuplíku, Povídky