Přečtěte si naše nejnovější příspěvky...
Už je to snad pryč, doba koronavirová... Doba zavřených hranic, nouzových opatření, zákazů, příkazů, restrikcí. Testů a karantény. Co si budu pamatovat?
Pan Ignác nebyl hezký muž. Dalo by se dokonce říci, že byl přímo nehezký. On to o sobě věděl. Totiž nevěděl to hned; když byl dítětem, maminka mu říkávala - můj chlapečku a můj krásný broučku. Jenže když začal chodit do školy, rychle pochopil, že krásný není a nejspíš nikdy ani nebyl. Dostal přezdívku Strašák; kluci z něho měli srandu...
"To jsem se zase dneska vyznamenala," prohlásila jsem jednoho pozdního večera, když děti po zdánlivě nekonečném dni usnuly. "Stává se ze mě hysterická matka," řekla jsem zdrceně své drahé polovičce a zhroutila se na gauč.
"Tak co dneska uděláme s tím jídelníčkem?"
Pepé se znovu vrhl do boje. Bez ohledu na několik ran, z nichž některé docela slušně krvácely. Věděl, že jestli chce i dnes zvítězit, musí útočit. Znovu a znovu. Pořád. Vrhl se na otřeseného protivníka. Ne bezhlavě, Pepé byl dobře trénovaný, každá rána, kterou tomu druhému zasadil, byla promyšlená a přesně zacílená. I dnešní soupeř je dobrý...
Všechny články - Západočeská kronika koronaviru, Čtení ze šuplíku
