Stanislav Bukovský: Korunou na koronu

Poté co odezněla koronavirová epidemie, hrozilo, že nastane velká hospodářská krize podobná té, co zachvátila svět v roce 1929. Všechny krize, co přišly později, byly jen takové menší výkyvy odpovídající všeobecně platné praxi, že jednou je líp a podruhé hůř. Jednou jsi dole a jednou nahoře, jak se také říká. Je to zcela normální a dobře to ví každý ekonom.

Po téhle krizi ale v celém světě nikdo neměl peníze na rozjetí výroby. Protože se nevyrábělo, lidé neměli peníze, a když neměli peníze, nemohli nakupovat. Když nemohli nakupovat, nedalo se prodávat, a když se neprodávalo, nemohlo se vyrábět. Říká se tomu začarovaný kruh. Banky byly před bankrotem. Nebylo ani dost prostředků na polévku pro chudé, tak hluboko svět neklesl ani za strašné krize, co svět schvátila po onom černém pátku v roce 1929.

Na to, jak se z hrozící krize dostat, naštěstí přišli mladí a progresivní čeští ekonomové. Když se jim nějakým zázrakem přeci jen podařilo z jedné banky vyloudit na nekřesťanský úrok alespoň trochu finančních prostředků, přesvědčili vládu, aby se okamžitě investovalo do tiskárny cenin na vytištění nových peněz. Výroba se tam rozjela na plné obrátky, tisklo se 24 hodin denně a nešetřilo se na odměnách za přesčasy. Záhy bylo zapotřebí vybudovat i nové provozovny, nakoupit další stroje a přibrat lidi. A tisklo se a tisklo.

Netrvalo dlouho a přišlo oživení. Výroba se začala rozjíždět ve všech odvětvích národního hospodářství. Zatímco svět se zmítal v křečích, Česká republika se postupně vracela do normálu. Problém byl ovšem s vývozem. Všichni by na celém světě všechno chtěli, ale čím platit neměli. Proto bylo zapotřebí pomoci i ostatním. Když už bylo u nás vytištěno peněz dost, nabídli jsme naše kapacity nejprve Evropské unii a natiskli i pro ni dostatek eur a také peněz pro unijní státy mimo eurozónu. Pak jsme začali tisknout i libry. Velkou Británii máme totiž stále rádi hned po státech sdružených v Evropské unii. Poté přišlo na řadu Švýcarsko, Norsko, Island a balkánské státy čekající na přijetí do EU. Nakonec jsme pomohli i všem ostatním. Tomu ovšem předcházely velké investice do rozvoje tiskáren.

Zatímco před koronakrizí byl páteří naší ekonomiky automobilový průmysl, po krizi se staly naším hlavním průmyslovým odvětvím tiskárny cenin. Celý svět si z vděčnosti napříště už nechtěl nechat tisknout peníze od nikoho jiného než od nás. Česká republika se stala nejbohatší zemí na světě.

Ilustrace: Stanislav Bukovský

Rubrika: Západočeská kronika koronaviru