Karla Erbová: A na počátku bylo slovo... (Čtení ze šuplíku)
Je v moři ostrov Na ostrově chrám
Tam v Rajské zahradě pod hlaholem zvonů
skleněná kniha
V ní první slovo na počátku světa
To slovo rostlo co by strom
jenž podpírá a stíní:
Uč se můj synu
Už se dcero moje
rozumět tomu co ti sdělí skála
když na ni udeříš
Uč se svým kořenům a jak se staví dům
A přátelství a věrnosti
Uč se té řeči kterou zpívá matka
Uč se jak stavět svět Jak uzdravovat tělo
Jak hlídat stádo Napsat první báseň
Jak přejít jižní pól a vychovávat dítě
Jak sklenout hudbu a jak bránit zemi
Jak podat ruku tomu který bloudí
a kdo ti podoben
Mít o něj stálý strach
Jak přečíst texty ryté do zdí věznic
Jak nocí plavit se
neb někde čeká břeh
Jak poslat hvězdám ostýchavý vzkaz
Jak najít cesty těch co před námi
bloudili stejně jako nyní my
Myšlenku jako rozpálený kámen
brát do rukou a bát se -
zda ten dar uneseš a jestli nedopustíš
by obraz světa byl
jen samý marný střep
když do něj kdekdo pěstí
Rovněž jak děkovat: Tobě tobě tobě
Vám předešlým
po jejichž stopách jdu
Vám kteří jste mne naučili
číst psát a počítat
Předávat vzkazy Unést sama sebe
Už popsaná jsem jako pergamen
Máš v sobě člověče přece klíč!
A nezapomeň kdo tě znovu učil
postavit mosty které strhla bouře
Dívat se naslouchat jak žijí všichni druzí
a vědět jak se nesmí žít
nechceš-li pohrdnout sám sebou
Uč se jak jméno nevystavit hanbě
Jak unést tajemství
ta křehká a tak krásná
ten krystal lásky jenž nás občas potká
aby ti zůstaly udivené oči
nad darem života a nad křehkostí bytí
I touha která podepírá
každý náš strmý let
Jak málo víme! Kolik cest nás čeká!
A všechny noty spolu souvisí
Sám sebe pěstuj sebe ostříhej
aby ses nekymácel
To nejcennější jenom v sobě máš
To nenech zapadnout a zplanět
V tvém hrdle řeč ať najde chvíli činu
a pýcha pomine tvůj práh
Ještě nám nenarostly zuby moudrosti
Člověka ze sebe vytvoř jen ty sám
Slovo je klíč se kterým budeš chodit světem
Dívat se Ptát Mýlit se a konat
dobré i zlé
Mineš se s mnohým Bude to i bolet
Však uč se být až bude létu zima
Ptačímu letu uč se Světlu majáků
alespoň pro jednu duši
Pro jedinou loď
Uč se těm vzkazům
co nesou láhve v moři
dříve než kohout třikrát zakokrhá
Ať je tvé srdce stále u housliček -
Ať nekvílí
Až přijde onen čas
který nám v kostech hryže
ať hrdě nese ony krásné šrámy
Je v moři ostrov Na ostrově chrám
Tam v rajské zahradě pod hlaholem zvonů
skleněná kniha
Vystoupej ke zvonům rozhlédni se kolem
U nohou moře - v knize klíč
aby sis věděl jednou rady
v té jitřní hodině
co na každého čeká
Sem patříš Tady hrdě stůj
Nad tvojí hlavou mravní zákon
a hvězdné nebe v tobě
xxx
Kantáta Jiřího Bezděka A na začátku bylo slovo... (na slova Karly Erbové)
Byla uvedena dne 28. 11. 2018 na koncertu k 70. výročí založení Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni a k 100. výročí vzniku české státnosti v Domě hudby v Plzni.
Orchestr konzervatoře v Plzni řídil Vít Aschenbrenner.
Dne 4. 6. 2019 byla uvedena ve stejném složení v kostele Nanebevzetí P. Marie v Plzni.
Rubrika: Čtení ze šuplíku, Básně