Stanislav Bukovský: Císařovy nové šaty (Čtení ze šuplíku)

KLADIVO NA POMÍJIVOST SVĚTA 

Časem všechno mizí zaniká

Nic nelze udržet

Neboť jistota není z tohoto světa

Žádní ministři ani odbory nevrátí nám

Co jsme vyhnáním z ráje navždy ztratili

V neměnné podobě nic nelze uchovat

Jak ve skutečnosti tak ani ve vzpomínkách

Snažíme se tomu proto čelit uměním

Avšak i umění má své meze

Hudbu poezii prózu nelze vychutnat

Celou v plném soustředění natož naráz

Čas běží a pozornost kolísá

Také sochu nelze vidět zároveň

Zepředu zezadu zprava i zleva

Naráz a v celé úplnosti

Lze konzumovat jedině obraz

Prostřednictvím obrazu lze

Alespoň na okamžik zahlédnout ztracený ráj

Obrazy jsou ostrovy věčné blaženosti

V tomto jinak tak pomíjivém světě

Alespoň některé

Alespoň někdy

Snad

CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY

Kde se druzí lidé baví

Tam se snobové nudí

A kde se druzí lidé nudí

Tam se snobové baví

Když je něco dokonalé

Je to jenom řemeslo říkají

A naopak hlouposti plytké

Za umění velké mají

Líbí-li se jim co se i druhým líbí

Radši řeknou že se jim to nelíbí

Že je to kýč pasé nepůvodní

Pouhé nic však že je originální

Fantastické božské geniální

A čím větší je to blbost

Čím větší je to hovadina

Tím větší mají z toho radost

Snobové nahého císaře družina

Rubrika: Čtení ze šuplíku, Výtvarné umění