Romana Schuldová: Andělé oči nepotřebují (Čtení ze šuplíku)

Kopí černého jezdce

někdejší šupina

tvého těla

už našlo cestu

mým mlčením

Byla jsem dlouho zticha

Bůh suď

Skalní štít

vzdouvá se v mých plicích

hrudní stěna propíchnuta

píseň Smrti zvoní hranou

nám neposkvrněným

Neproviněným

Je jí tolik

A zkroušené srdce pláče

Do nekonečných ostrovů

míří v duchu

                                           naše pomatená mysl

Dýchej

A zvítězíš

Jak se to stalo

že sama se sebou

nosíš žal

Zbitý kněz

               marný pláč

půjde do tvého roucha

                                 rvát srdce

nastotisíckrát

                            vyslovené Amen

Dej bezmocnému prameni čas

I on je věren přísaze

taky prosí o život

Nebeská mana

bude na tvé dlani

šeptat

Jez

dbej

       holého bytí

Vyrostla jsem

do podoby

            slunečnice

z černých děr propadu

Nezapomenu

jak se tvé slzy

                  spojily s deštěm

Ta hranice

                   najednou zmizela

Vím

       andělé oči nepotřebují

Kdybys neumřela

nestála bych

tváří v tvář

před Bohem

Kéž bych se tak mohla přiblížit

Jak se nadechnout

před dlouhou nocí?

Zemřela jsi na lásku

Všechno tak bolí

Otevři

prosím otevři!

Tvůj vzkaz teď přinášejí

píšťaly varhan

Kdo zabil

tu mladou naději?

Byla to ona

   sama?

Možná je všechno úplně jinak

Vzpomínám na tvou smrt

Kůň se ještě vzepjal

Ještě pár vteřin nějaké naděje

Možná bylo všechno jinak

Zajiskřila ses

           v tom vodopádu

prošla mým snem

a očima trhala

         ostrou bolest

z pronikavé vůně fialek

Je po všem

Možná je všechno jinak

Možná v tvém srdci

nemůže existovat duha

                       když nespojuje

dva dohromady

Rubrika: Čtení ze šuplíku, Básně