Radovan Lovčí: Řízek (Čtení ze šuplíku)

Dveře cely se otevřely. Na jejich prahu stál středně vysoký černoch s vyholenou hlavou a navlečený v oranžovém vězeňském mundúru. Rozpačitě se zubil na jejího jediného obyvatele a zároveň si prohlížel svůj nový příbytek.

"Nazdar, chlape!" pronesl směrem k muži ležícímu uvnitř na kavalci. "Já sem ňákej Ed... Ed Rumley!"

"Ahoj!" odpověděl klidně spoluvězeň, jehož také zdobila oranžová košile a kalhoty. Zvolna se posadil a pátravě si nově příchozího prohlížel.

"A jak řikaj tobě?" zahlaholil černoch.

"Drž hubu a mazej do cely!" zařval na Eda za ním stojící policista v temně modré uniformě. Hrubě do vězně zezadu strčil, že černoch skoro upadl.

"Tady máte žrádlo, chlapi!" dodal žalářník a hodil na podlahu dvě misky s jídlem tak neurvale, až se obsah málem vysypal ven. Pak zaklapl mříž, otočil klíčem v zámku a odešel.

"Moc přátelskej neni, co?" opáčil černoch směrem k druhému muži a usadil se na svůj kavalec. "A jak že ti vlastně řikaj?"

"Jerry. Jerry Carrinham." odpověděl jeho spolubydlící. Působil nezvykle klidně, jako by pro něho čas ani neexistoval a jako by vnímal jen jakési věčné nyní a teď. Mohlo mu být tak okolo padesáti. Vlasy měl šedé a prořídlé, ale oči navenek vyzařovaly inteligenci a v celé jeho tváři byla znát určitá pevnost a vyrovnanost, která o dobré čtvrt století mladšího Eda poněkud znervózňovala.

"Nic moc bydlení, co?" řekl Ed a znovu se rozhlížel po jejich společném obydlí. "Prostor tak na dva kroky vpřed nebo vzad, žádný vokno, no výborný. A záchod mezi našima postelema. No, potěš! Pětihvězdičkovej bejvák to zrovna neni. Doufám, že tu aspoň funguje klimatizace! - A na moc soukromí to taky nevypadá," poznamenal a ukázal rukou směrem ke vstupu do cely, jejíž dveře tvořila jedna obrovská mříž.

Skrze ni bylo vidět na chodbu, na jejíž opačné straně se nalézaly cely dalších spoluvězňů. Všechny nachlup stejné jako ta, v níž se oba právě nacházeli. "Jako na divadle, to ti řeknu!" odtušil otráveně Ed.

"Zvykneš si!" odvětil suše Jerry, jehož už pomalu přestávaly bavit černochovy komentáře. "Na jak dlouho to máš?" optal se nyní pro změnu on, aby odvedl řeč jiným směrem."

"Čtyry a půl roku natvrdo. A ty?"

"Já mam doživotí!" konstatoval Carringham.

"A kurva. To máš docela pech, chlape!" opáčil Ed a odfrkl si.

"Tak buď rád, žes dostal tak málo!" prohlásil Jerry. "Za co to máš?"

"Loupežný přepadení. Ňák nám to nevyšlo. Chytli nás při činu. Špatně jsme to naplánovali. Mohla to bejt dobrá akce, ale chtělo to líp promyslet! A teď bručim tady, sakra!" doplnil smutně Ed. "A co ty?" svedl řeč znovu k Jerrymu.

"Vražda!" řekl Jerry, aniž by pohnul jediným svalem v obličeji.

Oba muži zírali upřeně jeden na druhého. Ed nedokázal skrýt nejistotu i to, že se necítí dobře v přítomnosti vraha. Jerrymu naopak daný stav vyhovoval. Dával mu šanci, že bude mít nad nově příchozím převahu, což je při soužití v tak malém prostoru vždycky výhoda.

"Ale už si s tim skončil, viď brácho?" pokusil se chvíli napětí rozvolnit černoch, na němž bylo znát, že mu společný pobyt v jedné cele s vrahem nedělá zrovna nejlépe.

"Snad jo!" uvedl Jerry a opět nehnul brvou.

Ed, aby přišel na jiné myšlenky, vzal do ruky rendlík s obědem a začal tupou lžící zápasit s kusem opečeného masa. "Řízek vypadá dobře!" pravil, "jenže touhle lžící hovno uříznu!" dodal rozmrzele.

"I na to si zvykneš!" zaznělo z Jerryho kavalce.

Ed ani nečekal jinou odpověď. Carringham si zatím vzal do ruky svoji misku a pustil se rovněž do oběda.

"Co to máš?" ozval se znovu nový obyvatel cely a zvědavě se zadíval směrem k sousedovi.

"Čínský nudle!" zahuhňal starší vězeň ústy plnými jídla.

"To je součást trestu, nebo co?" vyrazil ze sebe černoch.

"Prostě nejim maso!" oznámil Jerry a dál se babral se svými nudlemi.

"Jak je to možný?" spustil překvapeně Ed. "Vždyť je to výborný. Podívej se na ten řízeček. Je do zlatova vopečenej. Skvěle chutná... Jenom je trochu malej a nedali mi k němu hořčici!" podotkl smutně.

"Prostě nejim žádný maso a nezabíjím žádný živý tvory!" zvýšil hlas Jerry, jehož všetečné Edovy otázky začínaly poněkud vyvádět z dosavadního klidu. "A pamatuj si!" pokračoval "V mý cele nezabiješ ani komára, ani pavouka, ani omylem!" Jerry důrazně zvýšil hlas. "Jinak zapomenu, že lidi už nevraždim! Je ti to jasný?" Pátravě si Eda prohlížel a probodával ho svýma temně hnědýma očima. Ten již poněkolikáté znejistěl. Jerry dovedl vypadat opravdu hrůzostrašně.

"O.K., brácho! Jak chceš. Se mnou se dá domluvit skoro na všem. A s tebou doufam taky, nebo ne?" promluvil Ed a z poslední věty zaznívala opět jakási nejistota.

"Snad jo, " řekl Jerry a nacpal si do úst další porci čínských nudlí.

Černoch se na chvíli odmlčel, ale pak mu zvědavost nedala a znovu se začal vyptávat: "A vod kdy to maso vlastně nejíš? Nebo tě k tomu vedli doma? Seš třeba buddhista nebo tak něco?"

"To je kvůli mojí babičce," přiznal Jerry a lehce odklonil oči jiným směrem. Trochu se zasnil a po krátké odmlce pokračoval: "Byla to úžasná ženská. Za hodně jí vděčim. Hrála si se mnou, dokud sem byl eště školák, četla mi pohádkový knížky, chodila se mnou do lesa, naučila mě milovat přírodu a vůbec. Měla na mě moc dobrej vliv. A kvůli ní nejim ani maso."

Jerry po zmínce o své babičce nečekaně zjihl a začal být hovornější. Mluvil klidným, pomalým a rozvážným hlasem. Neměl kam spěchat.

"Máma mi umřela při nehodě, když mi byly tři. A táta na mě neměl čas. Jeho rodiče na mě taky kašlali. Babička z máminy strany k nám pravidelně docházela a starala se vo mě. Vona si na mě jako jediná čas udělala. Byla to úžasná ženská!"

"Máš štěstí!" pravil Ed. "Já vyrůstal v děcáku. Neznam ani vlastní matku! Ty si měl aspoň babičku!" doplnil smutně a navázal: "Měl sem černou holku z předměstí a bydlel sem u ní a její mámy a dvou bráchů. Kdyby to bejvalo vyšlo a měl sem prachy, byl bych pro ně king a mohli by se všichni přerazit. A nikdo by se mě neptal, kde sem se napakoval. Ale takhle ze mě nic nemaj - akorát vostudu. Takže se teď ke mně nikdo nezná."

Jerry nic neříkal. Přežvykoval nudle a mlčel.

Edovi to nedalo a sypal ze sebe další dotazy: "A koho si vlastně zabil, Jerry, esli to můžu vedět?"

"No, zabil... Tak to se úplně říct nedá," poznamenal Carringham a v duchu hledal vhodná slova, jimiž by vyjádřil svoji situaci.

"Já sem..." Na okamžik zmlkl a zahleděl se hluboko do Edových očí. "Já sem toho člověka vlastně snědl."

Edovi vypadla lžíce z prstů na podlahu. Tak tak udržel rendlík.

"Děláš si prdel!" zaznělo v prvé chvíli z jeho úst. "Tys někoho sežral?"

"Jo!" potvrdil v klidu starší z obou obyvatel cely, bez hnutí brvou hleděl na spoluvězně a v skrytu duše si už poněkolikáté vychutnával Edovu zjevnou nervozitu.

"Proboha, tak to už chápu, proč ti babička zakázala jíst maso!" vykřikl Ed.

"Víš, měl sem všecko, co sem si poručil. Můj táta podnikal po celym světě. Byl to šílenej pracháč." Jerry se pomalu rozpovídával a černoch chvílemi jen nevěřícně kroutil hlavou. "Když za mnou přišel s mapou světa a já mu ukázal jakýkoli místo, von mě tam prostě poslal na prázdniny. Sám na mě neměl čas, ale zaplatil mi průvodce a jelo se. Když mi bylo vosumnáct, koupil mi krásný fáro, velkej bejvák v centru Londýna, pořídil mi i služku. Prostě život jako v bavlnce."

"Tos byl pěknej zazobanec!" pronesl Ed a dal si do úst své poslední sousto. Vyprávění ho začínalo zajímat a čekal, co přijde dál."

"Ani ženský mi nechyběly," vyprávěl dál Jerry. "Vyzkoušel sem si v sexu snad úplně všechno. Měl sem žlutý, hnědý i černý kurvy. Taky plno pěknejch ženskejch, který nebyly šlapky, ale lákala je moje kára, prachy a bohatej fotřík!"

"Chlapi tě, doufam, nelákaj?" zeptal se z legrace Ed, svá slova však nemyslel vážně.

"I s těma sem párkrát byl," přitakal Jerry, "ovšem moc mě nerajcovali!"

"Krucinál, to sem rád," odfrkl si černoch, "aspoň se tě nebudu muset bát."

"Snad ne!" odvětil s ledovým klidem Jerry a vzápětí dodal: "Ale po čtvrtstoletí v lochu na leccos změníš názor, Ede, a ..." nedořekl a fascinovaně si začal prohlížet Eda od hlavy k patě.

"Hele, se mnou nic nebude! Je ti to jasný?!" zařval Ed a výhrůžně se na Jerryho zadíval. "Na všem se dohodnem, ale s timhle nepočítej! Ať ti podrží někdo jinej!" A zašermoval před svým trupem výhrůžně tupou plastovou lžící, s níž před chvílí lopotně porcoval svůj řízek. Uvnitř i navenek notně znejistěl a začal být trochu hysterický.

"Nejsem na černý chlapy, Ede," odvětil s lehkým posměškem ve tváři Jerry. Dal si do úst další porci nudlí a přitom se opět zabodl svému spoluvězni do očí.

"Hele, nepohrdej černym tělem!" rozlítil se znovu černoch. "Nebo uvidíš!"

"Co?" optal se Jerry a rozesmál se. "Předvedeš mi striptýz?"

Ed chvíli vypadal nadurděně, pár minut nemluvil, ale pak opět zvítězila zvědavost a optal se: "A co bylo dál?"

"Víš!" pokračoval klidným tónem Carringham "Prostě, jel sem, kam sem chtěl. Měl sem, co sem chtěl. Ženský, chlast, alkohol, drogy! Nic mi nechybělo. A právě proto sem tak nějak toužil prožít něco nevšedního... něco nevobvyklýho, co sem eště nikdy nezažil a nevyzkoušel... a co se nedalo normálně koupit!"

"A tak si sežral člověka!" vyhrkl Ed.

"Čet sem náhodou knížku vo kanibalech někde na Papui," objasňoval dál Jerry. "A najednou sem dostal chuť na lidský maso. Prostě sem ho chtěl taky vochutnat... jako ty lidojedi. Ale jet přímo tam, to se mi zdálo jako sakra nebezpečnej podnik. Taky bych to moh bejt náhodou já sám, kdo by posloužil jako hostina někomu jinýmu. A tak sem hledal jinou cestu. Napadlo mě najít maníka, kterej má přístup do márnice a sehnat vodsud ňáký tělo. Peněz sem měl jako šlupek, jenže sem ňák neměl vodvahu říct si vo to někomu z vočí do vočí, víš. Dal sem si anonymně inzerát na net, na jedny vobskurní stránky, a čekal sem, esli se někdo vozve. Dojel bych za tim člověkem kamkoli, třeba na vopačnou stranu země.

Napřed se vozvalo jen pár vtipálků. Už z jejich vodpovědí bylo jasný, že si ze mě střílej. Teprv po měsíci mi napsal jeden chlapík, kterej působil celkem seriózně. Představil se mi jako Tom Bainy.

Byl to vyšší robustní maník se zrzavym ježkem na hlavě a s vostře řezanejma rysama. Žil vosaměle kousek za Londýnem. Měl tam svuj barák a živil se jako řezník. Mohlo mu bejt tak přes třicet. Vlastně sem se ho na přesnej věk nikdy nezeptal. Abychom se trochu poznali, pozval mě k sobě na prasečí hody. I dneska musim říct: Klobouk dolů před Tomem! Byl to fakt gurmán. Uměl připravit každý maso na bezpočet způsobů.

Tvrdil mi, že sehnat mrtvý lidský tělo pro něj nebude žádnej problém. Ovšem chtěl po mně docela dost prachů, a tak sem chvíli váhal. Ale nakonec sem mu je dal a čekal sem na výsledek.

Tom mi slíbil, že uplatí někoho v márnici. Přes něj sežene čerstvou mrtvolu a tu pak připraví. Stejně jako to prase. A já souhlasil. Chtěl sem to taky zažít, zažít něco, co... se nedalo vyjádřit ani slovy. Bylo to něco tak netradičního, víš..."

Jerry se na moment zarazil a pohlédl pozorněji na mlčícího Eda. Ten ale napjatě poslouchal a nezmohl se na jedinou otázku.

"Víš, prostě sme se rozhodli, že to uděláme a nic nás nezastaví. Byli sme domluvený, že to sníme u něj doma. Slíbil, že se mi vozve do čtrnácti dnů - a taky to dodržel. Na nic sem nečekal, sed sem do auta a jel za nim.

Už mě vočekával před svym barákem. Byla to moderní stavba, s rovnou střechou, malou zahradou a čerstvě rozestavěnou garáží, před kterou parkovala voranžová dodávka.

Kousek za domem stála vopuštěná tovární hala, kde se kdysi vyráběly pneumatiky. Už sem to tam znal. Nelíbilo se mi tam, ale kvůli kráse sem tam nejel.

Cítil sem zvláštní vzrušení a trochu sem se klepal. Šli jsme dovnitř do místnosti, kde Tom zpracovával a přechovával maso - a tam sem to viděl.

V první chvíli mi bylo strašně zle. Mrtvola už byla naporcovaná a měla staženou kůži z celýho těla. Nikdo by nepoznal, vo koho vlastně šlo. Jedna noha visela na háku, na kterej se věšej prasečí kejty. Tělo bylo rozřezaný na jednotlivý části, přičemž některý chyběly. Tom už z nich připravil svý gurmánský pochutiny. Z hlavy zbejvala sotva polovina. Mozeček byl dávno zpracovanej.

Ten zvrhlík s tim všim zacházel vopravdu jako s prasetem. Připravil prejt, zabijačkovou polívku, jitrnice, všechno, nač si vzpomeneš. Mrazák praskal ve všech."

"Sakra," odfrkl si Ed. "Asi se vybleju!"

"Taky sem to málem udělal," souhlasil Jerry. "V první chvíli mi bylo na vomdlení. Napadlo mě, že stačil malej kus těla, ale co s tim všim masem? Byl to zrůdnej pohled. Vykuchaný břicho... Ani nevíš, jak to vypadá. Nespal bys z toho tejden, Ede!

Zůstal sem u Toma do druhýho dne. Baštili sme lidský maso a zapíjeli ho drahym francouzskym vínem, který sem nakoupil v Londýně.

Maso bylo připravený v nejrůznějších úpravách. Tom byl fakt mistr. Chutnalo báječně. Mělo příjemně slanou příchuť, jen bylo trochu tuhý.

Když sem se s Tomem druhej den loučil, vstrčil mi do auta dvě tašky s jitrnicema a mísu vynikajících řízků. Byly skvělý! V životě sem nic tak dobrýho nejed. To byly nejlepší řízky mýho života, Ede!"

Černoch začínal mít dojem, že musí vrhnout každou chvíli. Ale Jerry ho nevnímal a pokračoval dál ve svém monologu: "Zbytek masa sme nechali u Toma. Bylo ho moc na dva lidi a na tak krátkou dobu. Prej si s tím už nějak poradí... Nebo že ho můžu brzo navštívit znova a že tu hostinu zvopáknem...

Před rozloučením sem se ho eště jednou a naposled voptal, vodkuď tu mrtvolu vlastně dovez a kdo mu s ní pomahal? Vod mýho příjezdu vo tom akorát mlžil a byl strašně nekonkrétní.

'Byla to mrtvola, viď?' povídám Tomovi.

'To víš, že jó!' vopáčil a rozesmál se. 'Když sem jí připravoval, byla už mrtvá!'

Hnětlo ve mně zvláštní podezření. Intuice, že něco není úplně pořádku. Uhodil sem na něj zpříma a ptam se, z jaký to teda bylo přesně márnice. Ať mě seznámí s tim, kdo mu to tělo prodal. Že to chci přesně vedět. Nevodjedu, dokud mně to neprozradí.

Nechtěl mi lhát. Bylo mu jasný, že sem poznal, že všechno bylo trochu jinak. Nakonec mi povídá: 'O.K., brácho. Prostě sem sebral u hypermarketu jednu bábu, která potřebovala pomoct s nákupem. Nabíd sem se jí, že jí ho dovezu domů. Vlezla mi do auta sama a eště mi stokrát poděkovala. - Nikdo se po ní shánět nebude. Takovejch bab jsou v Londýně statisíce.'

Bylo mi z Toma na nic. A hlavně sem dostal strach. Tohle sme si přece nedomluvili. Mělo jít vo už mrtvou osobu a teď slyšim, že ten chlap kvůli nám jen tak zabil někoho, kdo moh běhat po světě eště léta a kdo musel chybět konkrétní rodině a lidem. Tohle už byla vražda! Navíc z toho čpěl na sto honů vobrovskej průser pro nás pro voba.

Cítil sem se totálně zničeně, ale von se jen ďábelsky chechtal na celý kolo a smál se mi, jak sem jemnocitnej. Stejně prej musím držet hubu. Jinak řekne, že sme jí zabili spolu. Žádnej soud mi nebude věřit, že v tom nejedu taky.

Tehdy sem se rozhod, že se s Tomem už nikdy neuvidim. Připadal sem si jako podvedenej idiot - a navíc i jako vrah! Ta ženská umřela kvůli mně! A úplně zbytečně. Cítil sem se fakt mizerně. Potřeboval bych si vo tom s někym promluvit, ale komu sem to moh říct? Tátovi? Babičce? Takovouhle věc? To nešlo. Nikomu sem nic neřek a držel sem to v sobě."

Ed stále mlčel.

Jerry na chvíli přestal mluvit. Zamyslel se, sklopil smutně oči a pak pokračoval: "Za tři dni přišla policie. Právě sem dojídal poslední řízek z naší hostiny a popíjel k němu plechovku černýho piva. To maso bylo tak výborný, že sem si ho prostě nedokázal vodepřít.

Vozvalo se bouchání na dveře. Šel sem vodevřít. Za dveřma stáli dva chlápci v uniformách. Prej se pohřešuje Irma Lowhandová. Asi před tejdnem vyrazila na nákup do jednoho z londýnskejch hypermarketů a pak už jí nikdo neviděl. Zmizení nahlásila její sousedka. Jestli vo tom náhodou něco nevim? Svědci si vzpomněli, že se stařenka pohybovala v blízkosti nějaký voranžový dodávky. Mohlo by jít vo únos, ale taky vo vraždu. Prej se nedá vyloučit vobojí.

Voba byli milí a neuvěřitelně zdvořilí. Ale nic sem jim neřek!" doplnil Jerry, svěsil hlavu a chvíli mlčel. Jeho řečná nálada jej opouštěla.

"Když vodešli, svez sem se v šoku na podlahu a vyzvracel sem všecko, co sem měl právě v sobě. Bylo mi na nic, z Toma, ze mě i z mýho ujetýho nápadu. Bylo mi jasný, že tak daleko to nikdy dojít nemělo... A naplno mi došla eště jedna věc: Že když se to celý provalí, skončim v lochu možná na doživotí!"

"Což se i stalo!" dodal lakonicky Ed.

"A taky sem veděl s naprostou jistotou..." navázal Jerry, ale nedomluvil. Zcela se odmlčel, jako by nemohl pokračovat dál, a teprve po chvíli dokončil svoji větu a zabodl přitom své oči do těch Edových: "Veděl sem na beton, Ede, že svou babičku Irmu už nikdy nepotkam!"

*

Ed hystericky zařval. A vzápětí poté se jeho dosud nestrávený řízek rozprskl po podlaze.

Výkřik přilákal bachaře. Černoch nebyl schopen slova, a tak jej zastoupil Jerry: "Tady kámoš vám děkuje za žvanec, šéfe. Ale má slabej žaludek a stejně jako já nezvládá maso. Takže vám bude fakt moc zavázanej, když mu příště namísto masa přinesete taky ty vynikající čínský nudle."

* Tato povídka jest s úctou věnována všem upřímným a důsledným vegetariánům - bez ohledu na to, jaká konkrétní zkušenost je dovedla k rozhodnutí zříci se jednou provždy masité stravy, a dále všem vnukům, kteří si dokážou vážit svých babiček a svůj vztah s nimi konzumují standardním a konzervativním způsobem.

** Text pochází z připravované sbírky autorových povídek s názvem ŠIROKÉ SRDCE.

Ilustrace: Petr Bauer

Rubrika: Čtení ze šuplíku, Povídky