Petr Švácha: Psaní poezie (Čtení ze šuplíku)
Psaní poezie
Prý
mé psaní poezie
je neškodná diagnóza -
zabíječ prázdných chvil
Laskavý vrah?
Že takového kamaráda neznám...
Přistavil jsem si vagon fantazie
hned vedle mušlí snů
a lesa rusalek a víl
Už vím kam chodit pro dřevo
abych si údy ohřál
a příliš dlouho v chladu nepobyl
Pak jsem si napsal seznam
lásek nepoznaných
a na mapě označil zahrádky
s neodolatelnou vůní
Zlehka nahodím -
a už jen písmenka lovím
ze zapovězených tůní
Gramatika
Samá slovesa
představující povinnosti!
Žádný klid
či stín za cypřišem
Tělo mám na dva západy
a klíč je na dně řeky...
Nepohnu jediným svalem
ba ani slovem
na jazyku přilepeném
Vše co teď roste před mým domem
plevel je
a také jedovaté vzkazy
Dušičkové klima
všude nad mramorem...
Nasaď tedy brýle svému koni -
ať dojede včas
se všemi podstatnými jmény!
Vždyť jen na podstatném
náš osud záleží...
Bolest
Hroutící se pravdu
podkládáš knihou od Remarqua
I kdybys celou knihovnu...!
Rovnováha je křehké sklo
ušanku jí nenasadíš
ani šálou ji neuvážeš
Musíš tu bolest přijmout...
Přitloukáš otázky na stěnu
na čelo
na pole hrachu
Musíš však zhasnout den...
Noc potom možná přinese
úlevu
anebo aspoň sen
v podobě bibliofilského svazku
Podél zdi života
Podél zdi života
naseto tisíce slaměnek
Dech jako slova šustí -
papírový pozdrav
úsměv z celofánu...
Divoké růže
obrůstají vetché tváře
stejně jak milencům při lásce přistiženým
Včerejší ráno
příliš se nevyvedlo...
Tak aspoň dnes
anebo zítra -
v šupinkách hladové poezie...
Vstaneš
a zabiješ mě?
Zatímco vzpomínka
zakroutí si planě rostlé kníry?
Přemýšlej o možnostech
Není jich mnoho
a málo jich také není
Než se však rozhodneš
dej vodu květinám
a zrní ptákům
na krmítku od rozbřesku čekajícím
Čekáme
Kdo určen k psaní veršů
nemusí ještě být okoralý věkem
I v mládí někteří loví
písmenka mezi ňadry slov
My kdo máme blíže k mramoru
či sádře
chápeme to slepé zanícení
Řádky nám přibyly v paměti
i v chorobopisu
a také knížek přibývá
a čarovného čtení...
Láska a nenávist
stejně jak život a smrt
objímají se v tichém podloubí
jen kousíček od zebrového přechodu
Raději už tudy nechodíme...
Čekáme na rohu náměstí
až mlha
(co s podzimem sem vpadla)
přepíše temnou noc
na pohodové ráno
Rubrika: Čtení ze šuplíku, Básně
