Luboš Vinš: Za úplňku té noci (Čtení ze šuplíku)

Za úplňku té noci

za úplňku té noci

znělo rekviem

a vlci se stáhli

Bůh nechal znít dřevo

a rozezněl by i kámen

aby svatí

jati zbožnou bázní

opustili svá hnízda

v břehu řeky

a vyletěli ne do náruče 

třeskutě krásných hor

ale usadili se v dolinách

Přimrzá

přimrzá

kaluž v lese

chvěje se bázní

skleněné hřbety rybích

kontinentů

něžně o sebe skřípou

vzniká nový život

na dlani vycházejí

ledová souhvězdí

večer však

pod tíhou věků

zkamení

a jen bělostné kapří dušičky

dovolí dýchat

na hladině rybníka

jež unese sotva kámen

zimní volavky tančí

tančí bosy

ten tvrdohlavý

zásnubní tanec

života proti smrti

a dubový list

po větru bruslí

za ním druhý, třetí

každý za svým štěstím

Čínský drak

listí se za svým chvostem

točí dokola

a v čínském nebi

zubí se čínský drak

viselci křičí

zachraň se kdo můžeš!

osychá jim hlas

jen co přižene se vítr

nasednou na první vlak

do stanice závrať

zatím na dubech

zkormoucení pozůstalí

slzy ukládají do kočičího zlata

chrastí kostičkama v naději

že tentokrát los určitě vyjde

eunušské váčky u pasu

a možná až Morana

půjdou s nimi do ohně

Rubrika: Čtení ze šuplíku, Básně