Josef Hrubý: Výlet (Čtení ze šuplíku)
Jako vzpomínku na spisovatele, básníka, překladatele, výtvarníka, knihovníka a člena Střediska západočeských spisovatelů pana Josefa Hrubého zařazujeme báseň Výlet z jeho pozůstalosti. Autor ji dal v roce 2013 k dispozici redakci časopisu Plž a ta laskavě souhlasila s jejím použitím v této rubrice.
Občas si udělám radost
a pozvu na výlet
pár lidí kteří mi čekali v hlavě
Většinou putujeme kolem řeky Vydry
plné erotických kamenů
Letos v létě
jsme šli s Vladimírem Holanem
Často jsme se zastavovali
u obřích hrnců
plných šampaňské vody
Mezi břehy babylónský hukot
pod žebry slinivka břišní
Mezi břehy pravil Vladimír Holan:
Je tu plno severního světla
Na stejném místě
si Stefan Zweig pochvaloval
ryšavý den
Řekl nahlas: Jako u Balzaca
Jan ze Žatce zde vzpomínal na bratra
a přisvědčil Vladislavu Vančurovi
že každý den je veliká výhra
Bohumil Hrabal nadával na daně
Hukot řeky polykal některá slova
o umění spásy
Raději ať to paměť nevydá
Tekutý hněv
Přítel Josef Bouček
měl stále v patách J. J. Rousseaua
Jiří Pištora pořád opakoval:
Alespoň ve čtvrtek mi nelži
Ludvík Vaculík zamračeně:
Na některé věci mám i tři názory
Také jsme se toulali kolem Volyňky
Stráně s olšemi produkovaly zázraky
Při pracovních úrazech básníků
už na to v Evropě nejsme zvyklí
U Volyňky se mluvilo
o jednom údolí s libánskými cedry
Došlo též na nemoci:
tříselnou kýlu démony
herpes a alkohol
na sociální suterén
záněty plic finance a korupci
Na video žebrotu zácpy
a pečená kuřata na zelí
Kdovíkdo začal s uměním
také o rozkoši
nudě strachu
ochromením krásou
Heinrich Böll rozvážně mluvil
o slovech a protislovech
Věra Linhartová zrychlila krok
Antiglem hleděla po toku řeky
I tady je příroda - řekla -
vysvětlitelná jen výkladem
A dodala: To víte že Mikuláš Medek
maluje krávy na stěnu
mléčné jídelny v Plzni?
Karel Frauknecht svačil
Mezitím šeptal Jiřímu Paterovi:
Skicuj nebo si ten patlák pamatuj
K Josefu Kainarovi přiběhlo
poledne celé urousané
Přiběhlo z luk
a olízlo mu ruku
Josef Hora seděl na pařezu
a myslel si:
Z řeky nevytlačíš
co neřekne nikomu
Za Boubínem
tkvěla města kde jsme nikdy nebyli
New York a Stonehenge
Má milá vzpomínala na Bečiči a Chodov
Vydra a Volyňka hučely o tom
co se nemůžeš dovědět
od žádného profesora
či věštce spasitele
Podle řek budeme souzeni
A ti kteří nás utiskují a umlčují
vyříznou jazyk nejen
Filoméně z Ovidiových Proměn
ale také vám
Poprosí mučitelé o odpuštění?
Zatímco Vergilius
představoval šumavským tokům
řeku Léthé
která duším na cestě do podsvětí
dovoluje
zapomenout jména
dřívější osudy a strázně
aby se mohly znovu narodit
To bude stejné jako když matka
opět nalezne otce
a z ruky do ruky
celému rodu vlží
semena nevyslovitelného
Oblé kameny v řece
jako rukopis
který nesmí být dopsán
Nechme toho!
Naše jazyky v ústech
jen tak leží
A nás už bolí nohy
(Foto: Tereza Čermáková - Soutok Vydry a Křemelné)
Rubrika: Čtení ze šuplíku, Básně