David Růžička: Qua hora nescis

QUA HORA NESCIS

Slunce žongluje studeným ohněm
a z keřů prší chladný zlatý déšť

embrya lehkosti sakurových květů
temná a fialová, ornáty jara.

Dny si obléknou
průsvitně růžové zimomřivé šaty

vítr ošatí prázdný asfalt
za teskné flétny tance smrti.

***

V ulicích bílé stíny
pohřebních rubášů

Břitva půlnoc
odděluje dny
jak plátky jablka

Hvězdička
Křížek

Baletka balancující
na lanech
barevného kladkostroje

Prohledali mu duši
a našli tam ten strach
- z davu

Ilustrace: David Růžička: "...když ornament není zločin."

"Na obrázku je Adolf Loos, který není jen jedním z otců moderní architektury, ale také spisovatel a esejista. Byly to právě jeho eseje o moderním životním stylu, oblékání a bydlení, co oslovilo řadu pokrokově uvažujících obyvatel někdejšího Rakousko-Uherska. Dnes si člověk může přečíst Loosovy slavné Řeči do prádna, esej O ubohém boháčovi nebo slavnou přednášku Ornament a zločin i v češtině. Adolf Loos brojil proti všemu neekonomickému, samoúčelnému, těžkopádnému, takže předpokládám, že za koronavirové epidemie by nosil bílou účelnou byť elegantní roušku. Nad ostatními rouškami s nejrůznějšími ozdobami by nejspíš kroutil hlavou, ale zřejmě by si řekl, že lepší roušky s ornamentem, než žádné... A kdo chce, může na obrázku nalézt i Loosovy nejlepší přátele: spisovatele Petera Altenberga, malíře a básníka Oskara Kokoschku nebo Franze Kafku, který navštívil Loosovu pražskou přednášku a bratry Josefa a Karla Čapkovy, s nimiž se Loos také znal. Může to být i inspirace sáhnout po knihách všech jmenovaných pánů!" (David Růžička)

Rubrika: Západočeská kronika koronaviru