Vlasta Špinková: 2020 (rok s apendixem)

Pomineme-li současné události, nezačal tenhle rok zas až tak špatně. Jako každoročně jsme měli příležitost setkat se - v množství větším než dvě osoby - při uvedení pořadu Laudatio pro Plzeň. Všichni přítomní by jistě dosvědčili, že jsme si to příjemně užili. V Masných krámech zněla poezie, próza i hudba. Přesně tak, jak to při Laudatiu má být.

Bylo teprve 11. února. Nikomu nepřišlo na mysl, že by budoucí katastrofa byla už téměř za humny.

Fejeton, který jsem posluchačům přečetla, prodělal už před Laudatiem několik proměn, protože byl určen pro jinou příležitost. S ohledem na aktuální dění jsem ho trochu doplnila a posílám ho do světa.

Nejspíš si pomyslíte, že tenhle fejeton se pro letošní Laudatio moc nehodí, že nemá s Plzní mnoho společného. Pokusím se Vás přesvědčit, že má s oslavovaným městem společného hodně.

Únor není příliš sympatický měsíc. Zima - do jara ještě daleko. Venku nic moc, nejlíp je u kamen. Já ho ale beru. Mám totiž narozeniny. Dostávám spoustu kytek a toho si vážím, protože v únoru je tahle komodita sakra drahá a gratulanti musí sáhnout hlouběji do kapsy.

Tak trochu je mi února líto. Na první pohled je to nedochůdče mezi ostatními bratříčky. Nemá ani dostatečný počet dnů jako ostatní. Možná to páni hvězdopravci špatně spočítali, nebo chyběl řádek v kalendáři. Vypadá to, že už napořád bude za jedenácti bratry pokulhávat. Vejškrabek! Ale proč právě on? Nejspíše se moc nehodil, jedenáctka už byla kompletní a na sudího se zdál únor taky poměrně nedopečený. Aby to vypadalo, že existuje nějaká spravedlnost, dali chytrolíni hlavy dohromady a nadělili mu každé čtyři roky jeden den navíc. S tímhle apendixem jsou ovšem samé maléry.

2020 je sympatické numero. Dobře se pamatuje. Podle mého laického názoru by ani matematicky nemělo být problematické. Jen ten jeden den v kalendáři navíc trochu kazí jeho souměrnost. Je totiž rokem přestupným. S touhle skutečností mě smiřuje, že se to může přihodit jen letopočtu se sudou číslicí.

Vzpomněla jsem si na jednu slohovou úlohu, kdy jsme - v šedesátých letech dvacátého století - měli napsat úvahu na téma "Přežiji rok 2000!?!" Zdálo se to tenkrát tak hrozně, hrozně daleko. Nejspíš jsme já i moji spolužáci napsali kromě nemnoha mouder spoustu hloupostí. Prostě jsme pustili na plný plyn mladickou fantazii.

A najednou se čas přes nás přehnal jako vlna tsunami a to naše - dvacáté - se nachýlilo ke konci, aby předalo žezlo století jednadvacátému. Rok 2000 byl určitě naplněn spoustou nedůležitých i důležitých událostí. Mnohé z naší slohové úlohy přežilo a mnohé nepřežilo. Takový je už běh života. Protože však je nejspíš v kosmickém řádu věcí jakási spravedlnost, byl rok 2000 posledním přestupným rokem minulého století. Takže i únor si to užil, dostal jeden den navíc, o jeden řádek v kalendáři byl delší. Čtyřiadvacet hodin pro přežití jako bonus.

Konečně se dostávám k číslici 2020. Je totiž pro mě hodně důležitá. Samozřejmě nevím, co mě čeká - naštěstí - ale jednu věc vím jistě! Koncem února se stanu poprvé prababičkou. Už vím, že se bude jmenovat Jindříšek, stoprocentně přesné datum narození znají jen hvězdy.

Tady přicházejí mé obavy, aby nepřišel na svět 29. února. Takové datum narození v rodném listě by pravnoučkovi přineslo do vínku narozeninové oslavy jednou za čtyři roky. Jistě to má své výhody. Teoreticky by byl vždycky mladší než jeho vrstevníci, ale přestupný život by ho ošidil o spoustu dárků, dortů a kdoví čeho ještě.

Ke vší té smůle by v roce 2100 neslavil narozeniny vůbec. Logicky by to přestupný rok být měl, ale kdepak - podle Wikipedie jsou roky dělitelné stem přestupné pouze tehdy, pokud jsou dělitelné také čtyřstovkou. Máte možnost si to spočítat. Z toho vyplývají další trable, jak jsem už zmínila.

Umíte si představit, že v roce 2096 byste oslavili 76. narozeniny, což je nesmysl, když slavíte jen každé čtyři roky. Tak tedy znova a lépe! Umíte si představit, že 29. 2. 2096 oslavíte devatenácté narozeniny a na ty dvacáté musíte čekat osm let do roku 2104, protože rok 2100 fakticky nebude přestupný. Hrůza! To bych Jindříškovi opravdu nepřála.

Dnes máme 11. února, musím si tedy ještě pár dnů počkat, abych věděla, jak to vlastně dopadne. Chci Vás poprosit, držme chlapečkovi palce, aby stihnul narození nejpozději 28. února. Už Vám svítá, proč na Laudatio můj fejeton patří? Plzni přece přibude nový občánek, který ji v budoucnosti možná proslaví - ať už slovem, tónem nebo štětcem. V genech bude mít naděleno vrchovatě.

Odstavec dodatkový ze dnů zblázněných kovidem: Pravnouček se narodil 5. března. Moje obavy se nenaplnily. I bez koronaviru měl však vstup do života obtížný, to je ovšem jiný příběh. Já doufám, že on i další miminka budou znát současný stav nouze, roušky a jiné protivnosti dnešních dnů jen z vyprávění.

Rubrika: Západočeská kronika koronaviru